Čínští turisté otvírají nouzové východy u rozjíždějících se letadel, polévají horkým čajem méně chápavé letušky, do zdí chrámů v Egyptě ryjí svá jména. V Louvru už instalovali ceduli v čínštině, která zakazuje volné čůrání a další vyprazdňování.

Minulý týden šel do kin první čínský film natočený v Praze a hned během prvních dní sklízel úspěchy. Děj filmu Oscara nevyhraje, ale Prahu zobrazuje jako to pravé místo pro zamilované. Brzy můžeme čekat první vlnu čínských turistů, kteří oblaží naše obchody novým přísunem hotovosti. Na čínské turisty se proto všichni těšíme. Ale co nás s nimi vlastně čeká?

Každému přináší cestování něco jiného, stejně tak Číňanům, kteří chtějí zažít exotiku v Evropě. Nemůžeme jim zazlívat, že si na třítýdenní túře po Evropě pletou Paříž s Vídní a Vídeň s Prahou. Stejně jako my v Asii rádi nakupujeme na trhu za hubičku, tak Číňané u nás zase stojí fronty před luxusními obchody, protože v Evropě pořídí kabelku od Luise Vuittona levněji než v Číně. Chtějí vyzkoušet místní kuchyni, ale alespoň jednou denně potřebují pořádné čínské jídlo. Zvlášť lidi v Hongkongu pěkně vytáčí, když návštěvy z pevniny v metru srkají nudle.

Skupinky Číňanů v cizině někdy působí jako hlučná horda s ostrými lokty, která se nekouká nalevo napravo a rázuje vpřed. Umí se mistrovsky tlačit ve frontách a vyhádat si téměř cokoliv. V Číně totiž „ne“ nemusí nutně znamenat konec diskuze. Vždycky můžete zkusit křičet, brečet, pouštět hrůzu a peníze, abyste viděli, jak se „ne“ mění v „ano“. Číňané tyto přesvědčovací techniky používají jak v běžném životě, tak v obchodě nebo v zahraniční politice. Bez nich by v Číně žili těžko. Když Číňan hrubě křičí na servírku, protože pro něj nenašla volný stůl, prostě jen zkouší, jestli udělala maximum pro splnění jeho přání. A na své dovolené se Číňané chovají stejně jako doma.

Sice nás čekají zajímavé časy, ale nemůžeme nad hosty z Říše středu zlomit hůl. Čím lepší vzdělání, tím spíše člověk ví, že se lidi na nudapláži nefotí a do tisíce let starých zdí nic neryje. Což platí o jakékoliv národnosti, nejen o Číňanech. Oni si z cestování po Evropě odnášejí vlastní dojmy. Doma pak nad fotkami kamarádům vypráví, že Evropané chodí velmi pomalu. Nemají snad nic na práci? Kam ta Evropa spěje?