Trump se prezentuje jako obchodník, který umí dosáhnout dohody, na které vždycky vydělá víc než jeho protějšek. Mistr v blafování a smlouvání zkouší na Čínu veškerý svůj um. Nejdříve na svém twitteru zatrylkuje písničku, ze které se polovině světové populace zježí všechny vlasy na hlavě. Noviny následně ohlásí blížící se konec naší civilizace. Trump poté všechny chvilku napíná, aby nakonec nabídnul kompromis. Pes, který štěká, většinou nekouše (Kim Čong-un správně tvrdí, že štěkají jen vyděšení psi).
Svou filozofii Trump nastínil v knize Umění obchodního jednání, která nepřináší žádné převratné metody. Většinu popsaných vyjednávacích taktik zná každý prodavač zeleniny na čínském tržišti. Cenu je třeba nastavit nehorázně vysoko, co nejdéle hrát vabank a nakonec prodat se slevou. Všichni odcházejí spokojení. Trump používá v politice stejnou techniku. Nejdříve udělá bububu a čeká, zda se protistrana vyleká a nabídne ústupky. A Číňané jeho vyjednávacímu stylu rozumí. Ne nadarmo mu přezdívají „Donald Silný“.
Už během své volební kampaně se Trump pustil do Číny zostra. Pomlouvání Číny patří ve Spojených státech k dobré předvolební tradici, a proto Číňané zůstávali klidní. Hned po příchodu do Oválné pracovny však Trump zvednul telefon tchajwanské prezidentce, aby si s ní vyměnil uvítací zdvořilosti a přijal její gratulaci k volebním výsledkům. Následně se veřejně zamyslel nad užitečností politiky „jedné Číny“, ke které se Spojené státy hlásí několik posledních dekád. Hádejte, komu se to nelíbilo?
Těsně před příjezdem čínského prezidenta na první oficiální návštěvu USA v dubnu 2017 stihnul Trump znovu obvinit Čínu z manipulací s měnou a z laxního přístupu k problémům se Severní Koreou. S takovou předehrou pak logicky představovalo setkání obou prezidentů obrovský posun vpřed. Začátek nové éry. Trumpova vnučka plynně recitovala čínskou klasickou poezii a prezident Trump se rozplýval nad skvělými časy s čínským prezidentem a čokoládovým koláčem. Oko nezúčastněného pozorovatele nemohlo zůstat suché.
Pomyslnou korunu všehoschopného vyjednavače si Trump chystá nasadit zavedením cel na dovoz oceli a hliníku do Spojených států. Po zjištění, že Spojené státy dovážejí ocel hlavně z Kanady, EU a Jižní Koreji, se rozhodl rozšířit cla na elektroniku a high-tech výrobky z Číny. S krádežemi duchovního vlastnictví se musí zatočit. Trump samozřejmě chápe, že si Spojené státy jako člen Světové obchodní organizace nemohou jen tak pro obveselení voličů zavést cla a nenést následky. Prostě jen čeká, jestli Číňané přihodí tak, aby všichni odešli spokojení. Otázkou je, zda Trump chápe, že čínská ochota čekat a vykoupat ho ve vlastní šťávě, nezná hranic.