Fandit můžete jen jednomu fotbalovému klubu. Když v sobotu u televize křičíte Sparta a v neděli Plzeň, tak vůbec nevíte, o čem fotbal je. Komunistická strana v Číně funguje podobně jako fotbalový klub. Táta vám jako malému řekne, že nejlepší byla, je a vždycky bude Sparta. Už se pak nikdy neptáte proč a kopete za ni stejně jako všichni ostatní.
Kupujte české zboží! Co je české, to je hezké! Z lásky k Česku, mám remosku! Už jste se někdy v supermarketu podívali, odkud se vozí česnek? Kdybyste prozkoumali své šuplíky, ledničky a botníky, možná byste se divili, kolik dalších čínských zajímavostí byste našli. Obešli byste se bez věcí z Číny?
Podle Aristotela je každý člověk tak trochu politické zvíře[1]. Škoda, že už se nedozvíme Aristotelův pohled na Číňany, kterým prý politika vůbec nic neříká. Skutečně Číňané nejdou s politickou kůží na trh a nechtějí ovlivňovat věci veřejné? Ani když se objeví příležitost a nehrozí žádné nebezpečí?
Díky vládě jedné strany je Čína stabilní země. Rozsáhlá síť straníků drží všechno pěkně v lati. Občas přitlačí v Xinjiangu, občas vymažou komentáře na blogovací stránce Weibo. Jinak ale vládne pořádek, kterému by mnozí chtěli přijít na kloub a zavést ho u sebe doma. Skutečně se můžeme v Číně naučit něco o klidu a řádu ve společnosti?
Číňané jsou tady! Po hedvábné stezce doharcovali až do matičky Prahy a brzy nás zaplaví svými levnými podprsenkami, auty a rýžovary. Musíme se přestat kamarádit s dalajlámou, protože jinak u nás nepostaví maglev z Prahy do Brna a nebudou si brát půjčky od Homecreditu. Nebudou k nám jezdit pravidelnou linkou přímo z Šanghaje, odplivávat si na Václaváku a nakupovat v Pařížské.